Len patří k nejstarším a nejcennějším textilním surovinám střední Evropy. Na území dnešní České republiky se pěstoval a zpracovával po celá staletí – od domácího předení a tkaní, přes cechovní řemeslo, manufaktury až po moderní průmyslovou výrobu. Česká lnářská tradice patřila dlouhodobě k nejrozvinutějším v Evropě a stala se základem pro vysokou úroveň zpracování, která přetrvává dodnes.
Už ve středověku byl len běžnou součástí hospodářství českých zemí. V podhorských a horských regionech představovalo předení a tkaní důležitý zdroj obživy tisíců rodin. Postupně vznikaly cechy tkalců a pláteníků, které dohlížely na kvalitu, technologické postupy i obchod. V 16.–18. století se výroba lněných tkanin rozšířila v takovém rozsahu, že se plátenictví stalo jedním z nejvýznamnějších předindustriálních odvětví českých zemí. Vznikaly obchodní domy a podnikatelské rody, které organizovaly práci domácích tkalců a vyvážely české plátno do celé Evropy.
Zásadní zlom přinesla průmyslová revoluce. Mechanizace předení a tkaní proměnila lnářství v moderní průmyslové odvětví. Severní Morava a zejména Šumpersko se staly jedním z hlavních center výroby lnu – právě zde byla ve 40. letech 19. století vybudována první mechanická přádelna lnu na Moravě. Vznikaly rozsáhlé textilní závody, které spojovaly přádelny, tkalcovny i úpravny tkanin. Český len si získal vynikající pověst pro svou pevnost, čistotu vláken a dlouhou životnost výrobků.
Ve 20. století došlo k dalšímu technologickému rozvoji, koncentraci výroby a vzniku silných lnářských podniků. Tradice šumperského regionu se promítla i do značky Moravolen, která se stala symbolem kvalitního lněného a damaškového textilu. Po roce 1989 prošel obor zásadní restrukturalizací. Mnoho tradičních podniků zaniklo, ale zachované know-how, technická odbornost a řemeslná kultura vytvořily pevný základ pro vznik nové generace specializovaných výrobců.

